Houmíčka jsem si pořídila v roce 2008. Bylo to v době, kdy jsem o množírnách vůbec nic nevěděla.
Prostě jsem si na netu našla inzerát, že paní prodává 2 pejsky a 2 fenečky z Přeštic u Plzně. .Ještě v
ten den jsem si pro něj jela. Vzpomínám si, že mě přivítal nějaký pán a zavedl mě na zahradu, kde
byla velká klec a v ní bouda (prý zateplená ) – okamžitě jsem si vybrala. S Houmíčkem jsme si byli
souzeni. Byl v boudě, a jako jediný ke mně vůbec nechtěl jít, tak jsem po něm sáhla a už si ho vezla
domů. Ještě jsem viděla jeho maminku, kterou měli doma. Určitě to bylo, ale jen kvůli tomu, že jsem
tam přijela. Pamatuji si, že jsem jí chtěla pohladit, ale krčila se před mojí rukou. Bohužel by mě ani ve
snu nenapadlo, co se tam mohlo odehrávat. S Houmíkem jsem prožila krásných 5let. Žádné vážnější
zdravotní komplikace neměl, nebo jsme o nich nevěděli. 13. 8. 2013 jsem prožila nejhorší den ve
svém životě 🙁 Brzo ráno (1:00) nás vzbudil hodně silný pláč Okamžitě jsem začala obvolávat veškeré
veteriny, které v okolí máme. Zvedla mi to jediná veterina s tím, že můžeme okamžitě přijet. Mysleli
jsme si, že ho bolí bříško a veterinářka mu dala injekci proti bolesti a poslala nás domů. Houmíček pak
doma hodně těžce dýchal, tak jsme ho popadli a jeli jsme do Mladé Boleslavi, kam nás z Mělníka pak
poslali s tím, že tam mají lepší vybavení. Když jsme tam dojeli, Houmík mi v náručí ochrnul. Žádný
doktor v ordinaci však nebyl. Větší zoufalost jsem nepocítila. Okamžitě jsme tedy pokračovali rovnou
do Prahy do Stodůlek. Bohužel se nám ho nepodařilo zachránit…. Veronika