Houmíčka jsem si pořídila v roce 2008. Bylo to v době, kdy jsem o množírnách vůbec nic nevěděla.

Prostě jsem si na netu našla inzerát, že paní prodává 2 pejsky a 2 fenečky z Přeštic u Plzně. .Ještě v

ten den jsem si pro něj jela. Vzpomínám si, že mě přivítal nějaký pán a zavedl mě na zahradu, kde

byla velká klec a v ní bouda (prý zateplená ) – okamžitě jsem si vybrala. S Houmíčkem jsme si byli

souzeni. Byl v boudě, a jako jediný ke mně vůbec nechtěl jít, tak jsem po něm sáhla a už si ho vezla

domů. Ještě jsem viděla jeho maminku, kterou měli doma. Určitě to bylo, ale jen kvůli tomu, že jsem

tam přijela. Pamatuji si, že jsem jí chtěla pohladit, ale krčila se před mojí rukou. Bohužel by mě ani ve

snu nenapadlo, co se tam mohlo odehrávat. S Houmíkem jsem prožila krásných 5let. Žádné vážnější

zdravotní komplikace neměl, nebo jsme o nich nevěděli. 13. 8. 2013 jsem prožila nejhorší den ve

svém životě 🙁 Brzo ráno (1:00) nás vzbudil hodně silný pláč Okamžitě jsem začala obvolávat veškeré

veteriny, které v okolí máme. Zvedla mi to jediná veterina s tím, že můžeme okamžitě přijet. Mysleli

jsme si, že ho bolí bříško a veterinářka mu dala injekci proti bolesti a poslala nás domů. Houmíček pak

doma hodně těžce dýchal, tak jsme ho popadli a jeli jsme do Mladé Boleslavi, kam nás z Mělníka pak

poslali s tím, že tam mají lepší vybavení. Když jsme tam dojeli, Houmík mi v náručí ochrnul. Žádný

doktor v ordinaci však nebyl. Větší zoufalost jsem nepocítila. Okamžitě jsme tedy pokračovali rovnou

do Prahy do Stodůlek. Bohužel se nám ho nepodařilo zachránit…. Veronika