Sheldon – francouzský buldoček z množírny

Ahoj  Jmenuju se Sheldon.

Narodil jsem se pravděpodobně v říjnu 2011. Rodiče si mě pořídili, jelikož jim a ségře Chelsee bylo

smutno.

Přede mnou měli  taky strakoše jménem Oggy, který odešel  za duhový most v necelých 3 letech.

Rodiče chtěli  zase strakoška, prý budeme zase Black and White. Mamka dlouho hledala na internetu,

až narazila na mě. Vše domluvila a jeli pro mě. Paní „chovatelka“ říkala, že se s rodiči sejde u

Kauflandu na parkovišti, prý bychom se k nim nedostali, neboť u nich je prý sníh a autem se tam nedá

dostat. Rodičům to divné nepřišlo, byl totiž leden a sníh měli i v Praze. Předávka proběhla na

zmíněném parkovišti. Majitelka mě předala pěkně z ruky do ruky. Jen nám řekla, že varlátka ještě

nejsou sestouplá, ale to že se ještě spraví. A na cestu jim předala očkovák.  Celý jsem se klepal, jaká

byla zima. Jeli jsme domů. Cestou sem páníka poblinkal, jak jsem byl přecpaný. Před barákem mě

vypustili z auta, abych se mohl vyčůrat a já si čapnul na prdel a né chodit. Nožičky se mi rozjížděly a

chodit se mi nechtělo. Naši se dost vyděsili, řekli, že počkáme na ráno a uvidíme co na to pan doktor,

už bylo totiž dost pozdě. Pan doktor povídal, že prý už jsem nejspíš jednou vrácený, že jsem zřejmě

„vadné zboží“ a být jimi tak by mě poslal zpět. Vzhledem k tomu co si prožili před pár měsíci s

Oggýkem, tak se rozhodli, že mě teda pošlou zpět. Moje obrovské štěstí bylo, že telefon na tu

„majitelku“ již neexistoval. Táta s mamkou se na mě podívali a řekli, že mě z toho dostanou. Po

shlédnutí očkováku zjistili, že mi není údajných 10 týdnů, ale 3,5 měsíce, teda jestli je očkovák můj.

Takže mě pan doktor radši celého převčeličkoval a povídal, že varlátka mi už nesestoupí. Dostal jsem

kloubní výživu (která byla moc dobrá) a rozchodil jsem se. V tuhle chvíli si už moji rodiče uvědomili,

že je něco špatně a že někomu naletěli.  Ségra Chelsea mě rychle přijala, i když se jí moc nechtělo.

Rodiče povídali, že to co si já k ní dovolím, tak to Oggýkovi nikdy nedovolila. S jinými pejsky jsem se

nekamarádil, měl jsem z nich panický strach. Tak mamka rozhodla, že proběhne léčba šokem a vzala

mě na návštěvu ke kamarádce, která má doma 2 pejsky a 3 kočičky, abych se trošku otrkal. Po

naprostém šoku a počůrání mamky jsem brzy zjistil, že se nemám čeho bát a začal jsem je pěkně

prohánět všechny, teda, jak mi to moje nožičky dovolily. Ale postupně to bylo lepší a lepší a

podívejte, jak lítám teď, že jo.Tak jsem rostl a rostl, a jednoho dne mi maminka sdělila, že budu

muset na pár dní pryč. Nechápal jsem proč, ale prý, že ségra začala hárat a já jedu na výlet. Odvezli

mě k dědovi s babičkou. Po pár dnech volali rodičům, že se mnou něco je. Neustále jsem se drbal,

jezdil celým tělem po koberci, až jsem byl rozdrbaný do krve  a kousal všechny nožičky. Prarodiče mě

vzali k jinému panu doktorovi. Ten na mě kouknul a povídá, že vypadám hrozně a navrhl léčbu. Jsem

atopický alergik a doživotně budu brát léky. Beru Equoral, ze začátku každý den, ale teď už zvládám

prášečky ob den. Nejdřív mi je dávali do taveňáku a ten já měl tuze rád, teď se na něj nemůžu ani

podívat, přece nejsem hloupej, abych jim to baštil furt. Teď mi moje moc hodná paní doktorka

(dermatoložka) ve Vetcentru ve Stodůlkách dělá pravidelné kontroly, jestli se pravidelně koupu v

Clorexydermu, baštím granulky pro alergiky a jestli mi prášečky nedělají paseku s jatýrkama. Paní

doktorce prý dělám velkou radost, krásně se držím a hezky papám granulky, prý ostatním pejskům

moc nechutnají. Jako další věc mě čekalo vyndání nesestouplých  varlátek. Mamka domluvila termín

ve Vetcentru a jelo se. Nejdřív mi vyholili packu a něčím mě napíchali. Paní doktorka rodičům řekla, ať

si mě vyzvednou za necelé 2 hodiny. Operace proběhla bez komplikací, akorát jsem byl nějaký

utlumený. Paní doktorka povídala, že kulky byly na dobrém místě a nic mi nehrozí. Jelo se domů a prý

mám mít klidový režim.  Chápete to, já, který neustále lítám a provokuju ségru? Druhý den jsem

běhal jak torpédo stehy nestehy, bylo mi dobře. Když mi paní doktorka dávala narkózu, tak rodičům

říkala, že mě bude čekat další operace, jelikož mám nosní dírky jak špendlíkové hlavičky a

prodloužené patro, prý bych se nemusel dožít 5 let a udusil se. Operace mě tedy ještě čeká. Nyní

mám strašnou radost ze života neustále zlobím mamku s taťkou, a samo i ségru. Po tomto mém

příběhu si rodiče uvědomili, že existují množírny. Hledali něco o tom na internetu a našli úžasnou

skupinu Frbul , kde se odehrávají  šťastné i smutné příběhy. Narazili na tetu Martu Hrdinovou, která

zachraňuje pejsky od krutých množitelů. V ten moment si uvědomili, že buď jen brácha, nebo ségra

s papíry, budou pomáhat ostatním pejskům. Mluvili něco o dočasce, ale to by nezvládli jako teta

Katarína s Jůlinkou. Tudíž budou adoptovat, jelikož byli na krásném srazu a potkali se s suprovýma

lidičkami, kde si vyslechli ostatní příběhy. Našel jsem si tam i milence, Buráska od tety Lenky.  Sice

jsem neměl nejšťastnější start, ale mám radost ze života a jsem neuvěřitelný šašek, jak řekly tety ze

srazu.

Váš Shelly

Napsat komentář